.<from the nature life back to Babylon>. na Blog.cz

další "nepovedené" z dovolené.. : )

na prvním píše lence nový majitel jejího black berry - "your phone is in me!"..

na druhé pohled do ulice z té samé restaurace. na třetí pán hrající baggemon, či jak se tomu nadává.. na další večeře a na poslední je nákup pečiva v nějaké řecké vesničce po ránu k snídani.

protože mám fůru fotek v archívu, rozhodl jsem se jen tak nějaké vybrat a dát je sem. Tyto se dají zařadit do rubriky "burgas-atény", takže po kliknutí na ní (rubriku) se vám objeví ostatní.

fotky jsou buď z těch "nepovedených" a tudíž neupravované, a nebo naopak ty, u kterých jsem si vyzkoušel nové úpravy, které jsem se zatím naučil (tady v těch 5ti je to tedy jen u toho opraváře kol z burgasu, kterému jsem zesvětlil obličej a pokusil se omezit slunko, které na něj svítilo).

life is one big road with a lots of signs..

a takhle to vypadá celé hodiny.. šlapání, šlapání, z kopce do kopce..

Bandička dětí, který se kolem nás motali při naší siestě v nějaké zapadlé vesnici v Turecku. Donesli nám hroznové víno, než přijel starým autem jejich otec (alespoň "otec některých z nich"), ukazoval nám, že pije pivo (otevřel auto a ukázal rozpitou flašku), přinesl nám jeho studený domácí kefír, vzal nás k sobě domů..
.. a dostal odemne také skvělý český dárek.. :/

¨update:
A to je již on - turecký muž, který odemne také "něco" dostal.

Nějakej hardcore muslim to asi nebude, říkal jsem si, když ukazoval to otevřené pivo v autě a pochechtával se při tom. Každopádně měl výborně zvládnutou tureckou pohostinost. Když jsme v tom horku popíjeli perfektně vychlazený domácí kefír "se žmolky", říkal jsem si, jak asi bude reagovat za 5min, až se ho zeptám, zda se u něj můžu.. jít na záchod. :]

Byl by se rozdal! Vzal nás i domů, na pokec s ženama, vše nám ukazoval a nabízel. Když jsme se vrátili ke kolům, byl jsem a) omámen horkem a za b) přesvědčen, že tomu skvělému chlapíkovi musím něco dát! Prohledával jsem tedy svoje kolo a snažil se najít něco "typicky českého", co bych mu mohl dát. Jenže, žádné zbytečnosti na rozdávání jsem si sebou nevezl. Po chvilce to však mám - narazím na své ryze české (v číně vyrobené a již rázně ošoupané) topánky, žabky s motivem české vlajky, které jsem si koupil v euforii z fotbalového EURA v našem lokálním Rakovnickém supermarketu!

Ha, než si stačím celou akci rozmyslet, strkám rozjařen chlapíkovi, který nám předtím prokázal ty největší úcty, do rokou mé ošoupané PVC sandály a s úsměvem od ucha k uchu ukazuju na českou vlajku na nich a opakuji nadšeně "čzech repablik, take it, look, čzech repablik.." .

On začal vypadat, jako by ho někdo polil vařící vodou.. skleslý si ty boty vzal.. jen to do špiček prstů.. nějaký capart mu opravil vytrhlou PVC pásku.. a on si je nakonec hodil do auta na zem, a už s ním nebyla řeč. Naopak, spíš jsem se začal obávat, aby nesvolal kamarády a něco nám neudělali. ;]

Vzpoměl jsem si na své cestování v Asii (rady typu "nikdy neukazuj na nic nohou, nohy jsou v asii to nejšpinavější, co člověk na těle má"), nějak mě pomalu začlo docházet, jaké bych měl asi pocity já, kdyby mě nějaký cyklista, co projíždí Krušovicema a já ho pozvu domů, dal za odměnu své staré smradlavé ošoupané žabky.. .. a raději jsme rychle nasedli na kolo a mizeli směr Edirne a já sledoval v zrcátku každé auto či motorku, zda v něm/na ní nesedí ten chlapík a nechce mě schodit do pangejtu a následně mě třeba počůrat a hodit na mě ty smradlavé topánky.

On se člověk cítí opravdu trapně, když mu někdo něco dává a on se nemá čím odplatit. Ale tak to v Turecku asi chodí, oni rádi pozvou.

aneb malá ukázka noclehů.. když člověk cestuje na kole a spí přitom venku, platí dvojnásob "jak si kdo ustele, tak si lehne.."

zatím jsem se nedostal k tomu, abych pro svůj blog napsal nějaké shrnutí našeho cyklovýletu Burgas-Atény, z kterého jsme se včera vrátili. není moc času..

tak zatím alespoň nějaké "momentky" z cesty. Adiós!